Tento druh terapie je velmi jemnou terapeutickou metodou, která pomáhá s nastartováním samoléčebných procesů. Zaměřuje se na problémy těla spojené s psychikou a také na obyčejné fyzické potíže.
Princip této terapie
Základní principy vychází z poznatků, že švy, které spojují jednotlivé lebeční kosti, nejsou k sobě pevně srostlé a dochází tak mezi nimi k pohybu. Každá buňka v těle je v určitém rytmu v pohybu, kraniosakrální terapie zachycuje pomocí doteků rytmus a tok energie. Jestliže je proudění energie oslabené nebo zablokované, projeví se tento problém ve fyzické či psychické rovině. Dotek by měl být velmi jemný a lehký, neměl by vyvolat napětí. Nutnost pro tuto terapii je naprosté uvolnění vyšetřovaného, jen tak totiž bude pro terapeuta „čitelný“.
Vznik a původ
S kraniosakrálním systémem pracovali již ve starověkém Egyptě, Indii i Peru. S jemnými rytmy těla a tokem energie pracuje také například ájurvéda a akupunktura. Moderní typ této terapie je spojován s mužem jménem Dr. Shuterland, který se zpočátku věnoval klasické osteopatii, z které kraniosakrální terapie pochází, poté se ale naplno začal věnovat tomuto novému druhu terapie a rozšířil ho hlavně v západním světě.
Využití kraniosakrální terapie
Samotná tato metoda se nedoporučuje jako úplná náhrada léčby, je vhodné kombinovat ji společně s konzervativní medicínou, aby uzdravení bylo úplné. Důležité je, že se tato terapie zaměřuje také na psychosomatiku. Uvolňuje napětí v pojivech, napomáhá s úpravou hormonální hladiny v těle. Pomáhá také při bolestech kloubů, hlavy. Uleví však také od psychických problémů typu deprese, traumat a posttraumatických symptomů. Tato terapie se hodí také k využití jako prevence.
Kraniosakrální terapie je zajímavým oborem, který nabízí úlevu v několika různých odvětvích a nabízí tak široké uplatnění. Rozhodně není od věci doplnit ní klasickou konzervativní léčbu problémů.
