Mít z něčeho strach je zcela normální. Vždyť jde o jednu z nejdůležitějších a zároveň nejužitečnějších emocí, kterou by si nikdo neměl vyčítat. Beze strachu bychom dlouho nepřežili – chrání nás totiž před neuváženými činy a nebezpečím. Problém nastává v momentě, kdy se zdravý strach transformuje v dlouho přetrvávající úzkost. Kvůli ní přicházíme o racionální a svobodné myšlení.
Obsah
Co je příčinou?
Proč se u některých jedinců úzkostná porucha projevuje, zatímco u jiných nikoliv, je již dlouhé roky předmětem studií. Přesná patogeneze dosud definována nebyla, nicméně podobně jako v případě jiných duševních poruch není úzkostnost vrozená (dispozice ovšem být vrozená může).
Spouštěčem úzkostné poruchy mohou být dlouhodobý strach a sled traumatizujících situací. Odborníci jí často přirovnávají k informaci o zanedbávání psychohygieny. Měli bychom ji považovat za zprávu komunikující volání po životní změně.
V čem se strach liší od úzkosti?
Rozdíl mezi strachem a úzkostí spočívá ve dvou základních aspektech. Úzkost je specifickou formou strachu ze situace, která ve skutečnosti nemusí být nebezpečná, případně je krajně nepravděpodobné, že k ní dojde. Oproti přirozenému strachu má také mnohem širší rozsah. V praxi se úzkostné poruchy rozlišují na různé typy a mohou se vzájemně prolínat.
Typické příznaky a obavy
Mezi nejčastější příznaky úzkostné poruchy patří nervozita, svalové napětí, bušení srdce, žaludeční nevolnost, nadměrné pocení, třes, bolesti hlavy a nespavost.
Iracionální strach se obvykle projevuje v souvislosti se společenským stykem, partnerským a pracovním životem. Lidé se také často obávají přeplněných prostorů, ztráty kontroly nad svým jednáním, ale i ze zvířat nebo z určité věci (pak jde o tzv. izolovanou fobii).
Jak úzkostnou poruchu léčit?
Pokud je úzkost slabší, mohou pomáhat dechová cvičení, úprava životosprávy a celková péče o mysl. Dalšími možnostmi jsou psychoterapie a aplikace efektivních kognitivních metod (např. mindfullness). Těžší úzkosti se obvykle léčí vhodně zvolenými psychofarmaky.
